Dnešní a můj historicky vůbec první post na yys blogísku bych ráda věnovala holkám. Konkrétně se zaměřím na holčičí divizi na WYYC16 v Clevelandu. Z několika věcí jsem totiž měla neskutečnou radost, ale pár mě jich zase zklamalo.

Největší radost jsem měla z toho, že divize byla vůbec otevřená a zúčastnilo se jí dokonce 8 závodnic. Jen tak dál! Státy jsou velký, a mohli jsme vidět hezkou přehlídku “domácích” holek/lokálních yoyerek, což je supr. Třeba i v Americe začnou pomalinku v rámci nationals zvažovat otevření womens divize tak, jako byla u nás poprvé otevřena na mistrovství republiky 2015.

Než se budu věnovat freestylům, musím si trošku postěžovat. Naprosto nesouhlasím, aby byla holčičí divize judgována jako semi-finals. Jasně, od začátku bylo avizováno, že nemá nahradit hlavní 1A divizi a letos dokonce Betty (<3) dokázala, že holky mají šanci mezi klukama uspět. Přesto, freestyly, ač dvouminutové (a to je naprosto v pořádku), nejsou méněcenější, než v 1A finals. Když se podíváte na Betty, nebo na Tessu, Aničku, nebo Julii, všechny jejich freestyly jsou skvělé po všech stránkách, tak proč by se měly hodnotit jen některé aspekty? Snad jen proto, že je ten freestyle o minutu kratší, nebo protože yoyujou holky? Každopádně women’s byly na EYYC 2016 a YYMČR 2015 judgovány standardně, pomocí všech čtyř složek technické i performance evaulace. Je však možné, že to bylo právě díky českému prostředí, protože na loňských worldsech byla divize hodnocena stejně jako letos. Hodnotit holčičí freestyly stejně jako semi-finals, je krok zpátky a pravděpodobně bude potřeba tuhle situace probrat s představiteli IYYF. Když už mluvím o uričité formě degradace holčičí divize, forma vystoupení na loňských worldsech, respektive prelims, byla šílená. Soutěžily jsme jako jediné (!) v open prostorách, kam měl přístup kdokoliv. Tyto prostory byly jakési prostranství před uzavřenou halou a sloužily především pro stánky a workshopy. Foukalo tam a bylo tam vedro. Byly jsme prezentovány jako show a ne jako seriózní prelims k seriózní divizi. Ale tohle už je opravdu s křížkem po funuse:))

Když už jsem zmínila federaci, té samozřejmě patří dík, že vůbec s otevřením (respektive zachováním) divize kdy souhlasila. Hironori dokonce v některých otázkách kontaktuje yoyerky a snaží se demokratickou formou docílit kompromisů.

A teď konečně k samotné soutěži. Betty byla skvělá a naprosto si zasloužila vyhrát. Přestože se mi víc líbila v 1A semi-finals. (Skončila na 25.místě a finále jí uteklo o 2,9 bodu.) I když je pravda, že tam měla “jen” minutu a půl a asi i proto vypadal freestyle víc nabitě.

Od Tessy jsem zvyklá na trochu vydařenější freestyly. Samozřejmě i přes výměnu yoya a pár chyb předvedla klasicky hezkej freestyle, s vlastními originálními tricky a jako vždycky byla naprosto rozkošná. Domácí yoyerce Stephanie Haight, která kromě 1A soutěží i ve 4A (v letošních prelims byla 12), právem náleží třetí místo. Ačkoliv je relativně zvyklá na velké stage (soutežila na worldsech 2013, 2015 a pravidelně se účastní lokálních souteží v USA), přišlo mi, že byla dost nervózní. Většina tricků začala skvěle, bohužel je však nedokázala dokončit a tak i předvést v celé svojí kráse. Čtvrté a páté místo obsadily evropanky. Chloé Monsonégo z Belgie jsem naposledy viděla na worldsech v Praze. Od té doby, kromě toho že vyrostla tak 30 cm, trošku uhladila svůj styl a na worldsech předvedla moc hezký freestyle. Řekla bych, že doplatila na nervozitu a drobné chyby. Nuu z Polska se freestyle asi nepodařil tak, jak si představovala. Přesto se nemá za co stydět a na pódiu vypadala skvěle. (Navíc jsem slyšela, že v den soutěže byla nemocná). Poslední místa si rozdělily domácí yoyerky z USA. Na posledním místě se umístila Lauren Palella, která předvedla několik moc hezkých a pár náročných tricků. Bohužel však dvakrát měnila yoyo a dokonce třikrát restartovala. Bez těchto major deductions by dosáhla možná až na šesté místo. To však nakonec získala Parker Story, která si taky pohoršila kvůli výměně a restartu. Ani bez těchto chyb by však pravděpodobně nedosáhla, se svým sebejistým freestylem, lepšího umístění. Na předposledním místě se umístila Kira Morrow, která předvedla freestyle poskládaný hlavně ze známých tricků a připomínala mi  samu sebe, když jsem soutěžila ve středně pokročilých. Proto jí patří obdiv za statečnost a snahu, kterou musela na tak velké soutěži předvést.

Obecně bylo mistrovství světa v Clevelandu ve Women’s divizi méně nabitý než v Japonsku a kvůli nižší účasti jsme ve finále viděli i horší freestyly. Vůbec mi to ale nepřišlo ke škodě, protože to plní účel, kterou by divize měla plnit, a to je ukázání holkám, že se nemusí stydět a klidně můžou soutěžit, i když kolem sebe vidí víc kluků.

Josefína Nešporová

Josefína hází s yoyem od roku 2010, je sponzorovaná Turning Pointem a je jednou z pár aktivně yoyujících / soutěžících holek na yoyo scéně. Kromě toho, že studuje "ekonomku" v Praze se aktivně podílí na rozvoji české yoyo scény a soutěží kde se dá. Mezi největší Josefíniny úspěch se musí počítat páté misto na mistrovství světa a třetí příčka na mistrovství Evropy.

More Posts